Zpátky k Anaxagorovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz
Anaxagorás
Fragmenta DK 59 B
Podle edice řeckého textu: Patricia Curd, Anaxagoras of Clazomenae. Fragments and Testimonia..., University of Toronto Press 2007. S přihlédnutím k: David Sider, The Fragments of Anaxagoras., Academia Verlag, Sankt Augustin 2005. Překlad a revize textu je jedním z výstupů předsokratovského semináře na Katedře filosofie a dějin přírodních věd PřF UK – Vojtěch Hladký, Zdeněk Kratochvíl, Radim Kočandrle, Antonín Šíma – a je součástí projektu Raná řecká filosofie a přírodověda II, GAČR P401/10/0520. (Viz úplnější kontexty: Simplikios, In Physica 34,18-35,21; 154,29-157,27; 162,26-165,7; 175,9-179,19.) |
|
|
|
|
||||||||||
|
|
|
|
|
|||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
B 1 = Simplikios, In Physica 155,21-30 Anaxagorás říká, že z jedné směsi se vydělují stejnorodé [prvky] neomezené co do množství, přičemž všechny věci jsou ve všem. Každá se však vyznačuje
podle toho, co [v ní] převažuje. [Aristotelés] to ukazuje v první knize Fyziky, když [cituje?]:
A o něco málo dále: „Vzduch i aithér se totiž vydělují od obklopujícího množství, a to, co obklopuje, je bezmezné co do množství.“
A že ty [složky?] byly neomezené, říká hned na začátku [své knihy]: Pokud je totiž všechno ve všem a všechno se vyděluje ze všeho, tak jednak od toho, co se zdá být nejmenší, se vydělí menší, než ono je; jednak to, co se zdá být největší, se vydělilo z většího, než je samo.
(34,18) Některým by se asi mohlo zdát, že nepřirovnává rozlišování při vzniku kosmu k intelektivnímu rozlišování, ale že srovnává naše pobývání s jinými místy na
zemi. O jiných místech na zemi by však neřekl: „Mají také Slunce, Měsíc a ostatní, jako je tomu u nás“, A věci, které jsou tam [v inteligibilní oblasti, v oblasti
idejí] nazval „semena všech věcí“ a „podoby“ [ideje].
B 4 /2 = Simplikios, In Physica 156,1
B 4 /3 = Simplikios, In Physica 34,21-27 (= B 4b Curd) A toto veškerenstvo by bylo Parmenidovým jedním bytím / jsoucím.
Toto tedy [říká] o směsi a o stejnorodých věcech.
„Protože ve velkém i v malém je stejné množství podílů, je i takto všechno ve všem. Ani není možné, aby něco bylo zvlášť [oddělené], ale všechno má podíl na všem. Jelikož není možné, aby bylo to, co je nejmenší, nemohlo by být ani oddělené. Ani by nevzniklo samo o sobě zvlášť, ani by nevzniklo samo od sebe, ale stejně jako na počátku jsou i nyní všechny [věci] pohromadě. Ve všem je obsaženo mnoho [věcí]. A ve větších i menších je stejné množství [věcí], které se vydělují.“
Tím, co je bezmezné, snad myslí to, co je námi neuchopitelné. To naznačuje [jeho] tvrzení: Neboť dává najevo, že má na mysli [věci] vymezené co do tvaru (eidos = druh, forma), když říká, že všechny poznává mysl. Vskutku, pokud by [věci] byly doopravdy nevymezené, byly by zcela nepoznatelné. Neboť poznání určuje a vymezuje to, co poznává.
Není totiž nic, co by bylo samo o sobě čisté. Toto, jak praví [Aristotelés], říká [Anaxagorás] bez náležitého pochopení. Důvodem, že nedochází k vydělování, není, že všechno je ve všem.
Poslyš, co [Aristotelés] říká o něco málo dále, když oba autory [Anaxagoru a ?] srovnává: „Takto se tyto [věci] otáčely a vydělovaly působením síly a rychlosti; rychlost působí sílu. Jejich rychlost se nepodobá rychlosti žádné z [nynějších] věcí, jak jsou u lidí, ale je mnohonásobně rychlejší."
[Když Anaxagorás objevil starou myšlenku, že z toho, co nikterak není, nic nevzniká, ruší vznikání a zavádí vydělování místo vznikání. Pošetile tvrdil, že
všechno je navzájem smísené, a že když něco roste, tak se to vyděluje. Neboť v témže zárodku [v obojí semenné tekutině] jsou vlasy, nehty, žíly, tepny, šlachy
i kosti. Jsou nezřetelné pro malost částí. Když rostou, tak se pomalu vydělují. Anaxagorás říká: Tvrdí to nejen o těle, nýbrž i o barvách, neboť černá je v bílé a bílá v černé. Totéž předpokládá i o váhách. Domnívá se, že lehké je smísené s těžkým a naopak. B 10 cfr. = Aristotelés, De generatione animalium I,18; 723a10
Jasně říká, že ve "všem je podíl všeho, s výjimkou mysli. Jsou však i takové [věci], ve kterých je i mysl".
Říká jasně, že
O mysli napsal toto: „Jiné věci mají podíl na všem [ostatním], mysl (nús) je však neomezená, je samovládná a nemísí se s žádnou věcí, ale je jediná o sobě. Neboť kdyby nebyla o sobě a byla by smíšena s něčím jiným, měla by podíl na všech věcech, [i] kdyby byla smíšena [jen] s některou, – ve všem je totiž podíl něčeho, jak jsem řekl dříve (viz B 11). A přimíšené věci by jí bránily, že by nad ničím nevládla tak, jako když je jediná o sobě. Je totiž nejjemnější a nejčistší ze všech věcí a má veškerý přehled [vědění] o veškerenstvu a je nejsilnější [má největší moc]. A všechny věci, které mají duši [život] jak větší, tak menší, všechny ovládá mysl. A mysl ovládla též veškeré otáčení, takže se na počátku začalo otáčet. A nejprve se začalo otáčet od malé oblasti a otáčí se více a bude se otáčet ještě více. A to, co je spolu smíšené, a co je odloučené, a to co je odlišené, to vše poznala mysl. A jaké měly věci být a jaké byly věci, co nyní nejsou, i ty, co nyní jsou, a jaké věci budou, všechno uspořádala mysl, i toto otáčení, kterým se nyní otáčejí hvězdy, Slunce, Měsíc i odlučující se vzduch a aithér. Toto otáčení způsobilo, že dochází k odlučování. A vylučuje se od řídkého husté, a od chladného teplé a od temného jasné a od vlhkého suché. A jsou mnohé podíly mnohých věcí a vůbec se nic nevyděluje jedno od druhého s výjimkou mysli. Veškerá mysl je podobná jak větší, tak menší. Nic různého není podobné ničemu jinému, ale jedna každá věc je a byla zřejmě tím, čeho je v ní nejvíc.“
Alexandros [z Afrodisiady] říká, že Aristotelés [na tomto místě, Physica II,2; 194a15n.] Anaxagoru nezmiňuje, a to přesto, že [zde] zařadil mysl mezi počátky. Možná proto, říká [Alexandros], že ji [Anaxagorás] nepoužívá pro [výklad] vznikání. Je ovšem jasné, že ji používá, pokud tvrdí, že vznikání není nic jiného než vydělování. Vydělování se pak děje působením pohybu, a příčinou pohybu je mysl. Anaxagorás totiž říká: (Viz „oddělování protikladů skrze věčný pohyb“ v závěru Anaximandros A 9.) (Viz vír u Empedoklea.)
“Mysl, která je vždy, je vpravdě i nyní, kde jsou i všechny ostatní [věci]: V obklopující mnohosti a v tom, co se sloučilo, i v tom, co se vydělilo.“
(Viz CH III.)
„Z těchto vyloučených věcí tuhne dohromady země. Z mraků se vylučuje voda, z vody země, ze země působením chladu tuhnou dohromady kameny."
„Z mraků se vylučuje voda, z vody země, ze země působením chladu tuhnou dohromady kameny, které se pak vzdalují dále než voda."
V první knize Fyziky Anaxagorás jasně říká, že vznikání a zanikání je slučování a rozlučování, když píše: „O vznikání a zanikání neuvažují Řekové správně. Žádná věc totiž nevzniká a nezaniká, ale mísí se a rozlučuje ze jsoucích věcí. Tak by měli správně nazývat vznikání směšováním a zanikání rozlučováním.“
Když v rozpravě druh dokázal takovouto anaxagorovskou myšlenku, totiž že našel pochopení. Viz Platón, Cratylus 409a. Anaxagorás tvrdí: Je to tedy doprovodný znak bouře. Voda, která se rozlévá [roztrušuje?] kolem mraku, způsobila vítr a vyvolává déšť.
Viz Hésiodos, fr. spurium 394 Merkelbach-West.
Význačný zkoumatel přírody Anaxagorás vytýká smyslům, že jsou slabé, když říká:
Diotímos tvrdil, že podle Démokrita jsou tři kriteria; že jevy jsou [kriteriem] uchopení toho, co je nezjevné, neboť jak říká Anaxagorás, za což ho Démokritos chválí. Jevy jsou spatřením nezjevného.
Ale ve všech těchto [vlastnostech] jsme nešťastnější než zvířata; díky naší zkušenosti, paměti, šikovnosti a řemeslu však podle Anaxagory jejich [vlastnosti] užíváme: chodíme jim na med, dojíme je, honíme, vodíme a shromažďujeme. V tom není nic nahodilého, nýbrž vše souvisí s dobrým uvážením a péčí.
Anaxagorás ve Fyzikách říká, že takzvané ptačí mléko je bílek ve vejcích. |
Zpátky k Anaxagorovi
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz