1.  Aristotelova verze
2.  Démétriova verze
3.  Díogenova verze

Obecně řečeno, musí být to, co je napsáno, dobře čitelné a snadno pochopitelné, což je totéž. Věty, které nemají dost vazeb, a které je nesnadné členit, jako ty Hérakleitovy, topostrádají. Neboť rozčlenit Hérakleitovy věty je obtížný úkol, poněvadž bývá nejasno, k čemu něco náleží, zda k tomu, co následuje, či k tomu, co předchází. Tak např. hned na začátku jeho spisu, kde praví:
„Vůči řeči platné vždy nechápaví jsou lidé."
Je totiž nejasno, k čemu se vztahuje slůvko „vždy" a jak je třeba členit.

Aristotelés, Rhetorica III, 5, 1407 b 14-18;  viz B 1.
(Rétorika, upravený př. Antonína Kříže, Praha, Laichter 1948, str. 197.)

A 4 / 2 =  Démétriova verze:

Zřetelnosti se dosahuje různě. Nejprve v termínech, potom ve vazbách. Co je však bez vazeb a naprosto rozvolněné, je zcela nejasné, neboť kvůli narušení vazeb není zřejmý počátek jednotlivý částí věty, tak jako v tom, co napsal Hérakleitos. Velmi četné poruchy vazeb to totiž činí temným

Démétrios Rhétór, De elocutione 192

A 4 / 3  = Díogenova verze

Vypravuje se, že když dal Eurípidés Sókratovi přečíst Hérakleitův spis a zeptal se ho, co si o něm myslí, tak odpověděl:
„Čemu jsem rozuměl, je urozené, tak myslím, že i to, čemu jsem nerozuměl, je takové, jenom to potřebuje nějakého délského potápěče."

Díogenés Laertios, Vitae philosophorum II, 22
Viz A 1, 12.