Zpátky k mythografům
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz

Epimenidés z Knóssu

 
Na testimonia A

 

Theogonie (Věštby), Krétika: B 1 /1 = Pseudo-Pavel z Tarsu, Ad Titum I, 12 Jeden z nich, jejich vlastní prorok, řekl:    "Kréťané jsou vždycky lháři, zlé bestie a břicha líná." A je to pravdivé svědectví. B 1 /2 = Kléméns Alexandrijský, Stromata I, 59,1-2 Jako sedmého [z mudrců] někteří uvádí Periandra z Korintu, druzí skythského Anacharsia, další pak Epimenida z Kréty, [řeckého věštce,] kterého v listu Titovi zmiňuje apoštol Pavel těmito slovy: B 1. B 4 = Aristotelés, Rhetorica III, 17; 1418a21 (př. A. Kříž) Řečnit na shromážděních je sice obtížnější než řečnit na soudech. Právem, protože se to týká budoucnosti, zatímco to první minulosti, a tu "mohou vědět docela dobře i věštci", jak praví Epimenidés z Kréty. Ten totiž nikdy nevěštil o budoucích věcech, nýbrž jenom o těch, jež se sice již staly, ale nebyly ještě jasné. B 5 /1 = Damaskios, De principiis 124; I, 320, 17 R. (Eudémos, fr. 117) Epimenidés prý předpokládal dva počátky, Vzduch (Aér) a Noc (Nyx) ... , z nich se zrodilo Podsvětí (Tartaros) ... , třetí to tuším počátek, jaksi smíšený a sloučený z oněch dvou, ze kterých vzešli dva Titáni ... a když se spolu spojili, vzniklo vejce... B 6 = Pausaniás, Periagogae VIII, 18, 2 [O styžském pramenu:] Epimenidés z Kréty napsal, že Styx je dcera Ókeanu; že však nežila s Pallantem, nýbrž že z nějakého Peíranta porodila Echidna... B 11 = Plútarchos, De defectu oraculorum 1; 409e [Prý Epimenidův komentář k mýtickému pokusu, při kterém měli ptáci obletět svět a dorazit do Delf.] ...                         Neboť uprostřed země ani moře nebylo pupku;                         je-li snad nějaký, bohům je zřejmý, však nezjevný smrtelníkům. B 21 = Arátos, Phaenomena 163-164 [O stejnojmenné hvězdě v Souhvězdí Vozky; v návaznosti na krétský mýtus o Diově narození v jeskyni:]                         Posvátná Koza, o níž je zvěst, že přidržela vémě Diovi;                         „Loketní" kozou ji zvou věštci Dia. B 22 = Arátos, Phaenomena 30-35 [O souhvězdích Medvědic, které tančí kolem pólu:]                         ... A je-li tomu tak,                         pak úradkem velkého Dia vstoupily na nebe z Kréty                         za to, že jej tehdy, když byl maličký, uložily                         ve vonící Ídské jeskyni poblíž hory Dikté,                         a celý rok o něho pečovaly,                         zatímco diktyjští Kúréti klamali Krona.

 

A 1 = Diogenés Laertios, Vitae philosophorum I, 109-115 Epimenidovým otcem byl, jak tvrdí Theopompos a mnozí jiní, Faistios, podle jiných však Dósiadés nebo Agésarchos. Rodem byl Kréťan z Knóssu, ale od Kréťanů se lišil typem úpravy vlasů. Když ho jednou otec poslal na pastvinu pro ovci, odbočil v poledne z cesty a spal v nějaké jeskyni 57 let. Když pak vstal, hledal tu ovci, myslel si totiž, že spal jen chvíli. Když ji však nenašel, vrátil se na pastvinu, a nalezl vše změněné a v držení kohosi jiného, až se úplně zmatený vrátil do města. Tam se u vchodu do svého domu setkal s lidmi, kteří se ho ptali, kdo je. Konečně nalezl mladšího bratra, tehdy již starce, díky němuž pochopil celou pravdu. (110) Když se o tom dozvěděli v Řecku, pokládali jej za mimořádného oblíbence boha. Tehdy Athéňany sužoval mor a Pýthie jim věštila, že mají [rituálně] očistit město. Poslali tedy Níkiu, syna Níkératova s lodí na Krétu pro Epimenida. Ten přišel v 46. olympiádě (596 a6 593 před n. l.), očistil jejich město a tímto způsobem zažehnal mor: Vzal černé i bílé ovce a přivedl je na Areův pahorek. Tam je nechal jít, kam by chtěly; pomocníkům však nařídil, aby každou z nich tam, kde si lehne, obětovali příslušnému bohu. Takto prý zlo ustalo. Dodnes je možné nalézt v athénských čtvrtích bezejmenné oltáře, přopomínku tehdejšího usmíření. Podle některých uvedl jako příčinu moru kylónské poskvrnění (viz Suda, heslo Agos) a označil, jak se ho zbavit. Kvůli tomu museli zemřít dva mladíci, Kratinos a Ktésibios, a pohroma byla usmířena. (111) Athéňané pak odhlasovali, že má dostat talent (26 kg) stříbra a loď, která by ho odvezla na Krétu. Epimenidés však stříbro nepřijal, zato uzavřel smlouvu o přátelství a válečném spojenectví mezi obyvateli Knósssu a Athén. Zanedlouho po návratu domů zemřel. Dožil se 157 let, jak praví Flegón ve spise O dlouhověkých lidech, Kréťané však říkají, že 299 let. Xenofanés z Kolofónu prý slyšel (Xenofanés B 20), že Epimenidés žil 154 let. Složil báseň O původu Kúrétů a Korybantů a Theogonii, celkem pět tisíc veršů, dále báseň o stavbě lodi Argó a Iásónově plavbě do Kolchidy, 6 500 veršů. (112) V próze sepsal díla O obětech a o ústavě na Krétě a O Minóovi a Rhadamanthyovi, asi čtyři tisíce řádků. V Athénách založil svatyni Vznešených bohyň (Semnón, Erńyí), jak říká Lobón z Argu ve spisu O básnictví (fr. 16 Crön.). Říká se, že byl první, kdo očistil domy i pole a založil svatyně. Někteří však tvrdí, že nespal tak dlouho, ale že se na nějaký čas vzdálil sbírat byliny. Připisuje se mu také list zákonodárci Solónovi, jednající o ústavě, kterou dal Kréťanům Minós. Démétrios z Magnésie se však ve spisu O stejnojmenných básnících a spisovatelích snaží ukázat, že list není napsán krétským dialektem, nýbrž attickým a ještě k tomu novým. ... (114) Démétrios tvrdí, že prý Epimenidés dostal od Nymf jakýsi pokrm a uchovával jej ve volském kopytu. Požíval jej po malých dávkách, takže se nikdy nevyprazdňoval a nikdy ho nebylo vidět jíst. Připomíná ho i Tímaios (z Taorminy) v druhé knize. Někteří vypravují, že mu Kréťané přinášejí oběti jako bohu, říkají totiž, že velmi důkladně znal, co nastalo. Když mu například Athéňané ukázali Múnichii, tak prý řekl, že nevědí, jak velikého zla jim to místo bude příčinou, neboť kdyby věděli, roznesli by je v zubech (B 10). Řekl to mnoho let před oněmi událostmi. Říká se také, že se jako první sám zval Aiakem, že Lakedaimonským předpověděl porážku od Arkaďanů, že prý předstíral, že už vícekrát opět ožil. (115) Theopompos v Podivuhodnostech [VIII. kniha Filipik] vypravuje, že když Epimenidés zřizoval svatyni nymf, bylo slyšet hlas z nebe: „Epimenide, ne nymfám, nýbrž Diovi!" I Kréťanům prý předpověděl, že lakedaimonští budou poraženi od arkadských, jak už bylo řečeno, a skutečně byli poraženi u Orchomenu. Zestárnul prý právě v tolika dnech, kolik let prospal, vždyť i toto tvrdí Theopompos. Myróniános [z Amastridy] pak v Podobnostech říká, že ho Kréťané nazývali Kúrétem. Jeho tělo uchovávají u sebe Lakedaimoňané, podle jakési věštby, jak praví Sósibios Lakón. Byli ještě jiní Epimenidové: druhý byl skladatel genealogií a třetí, který napsal v dórském dialektu O Rhodu. A 2 = Suda, Lexicon, s.v. Epimenidés A 3 = Strabón, Geographica X,479 A 4 /1 = Aristotelés, Athénská ústava 1 A 4 /2 = Plútarchos, Solon 12 A 5 /1 = Platón, Leges I, 642d Vždyť jsi určitě slyšel, že od nás pochází Epimenidés, božský muž, který byl s námi spřízněn. Deset let před perskými válkami přišel podle věštby boha k vám, aby provedl některé oběti, které bůh nařídil. Když se Athéňané obávali Peršanů, řekl, že do deseti let nepřijdou, a až pak přijdou, že odtáhnou, aniž co pořídí, že víc zla utrpí než způsobí. Tenkrát uzavřeli naši předkové spojenectví. A 5 /2 = Platón, Leges III, 677d To je velmi pěkné, Kleinio, že jsi vynechal svého přítele, který žil jakoby včera. Myslíš Epimenida? Ano, toho. Neboť on u vás, příteli, všechny daleko předstihl návodem, který sice slovem dávno věštil Hésiodos, avšak skutkem jej provedl on, jak vy vyprávíte. A 5 /3 = Plútarchos, Septem sapientium convivium 157d A 6 = Theofrastos, Historia plantarum VII,12,1 A 6a = Apuleius, Apologia 27 Ti, kteří nejpečlivěji sledují vládu prozřetelnosti ve světě a zvlášť oddaně uctívají bohy, jsou lidem označováni za mágy, jako by dokázali něco, o čem vědí, že se děje, také udělat. Takoví byli kdysi Epimenidés, Orfeus, Pýthagorás a Ostanés; později se podobně dostalo do podezření Empedokleovo očišťování, Sókratovo daimonion, Platónovo Dobro. A 7 = Kléméns Alexandrijský, Protrepticus 26,4 Jako se o to [aby se vyhnul zbožštění lidských vášní] nestaral ani ten dávný Epimenidés, který Athéňanům vztyčil oltáře Zpupnosti a Nestoudnosti. Cfr. Pausaniás, Graecae descriptio I,28,5: Hrubé balvany, na kterých stojí žalobci a obžalovaní, nazývají kamenem Zpupnosti a Nestoudnosti. Nablízku je svatyně bohyň, jež Athéňané nazývají Ctihodné (Semnai), Hésiodos v Theogonii (Theog. 185) však Lítice (Erínyes). A 8/1 = Pausaniás, Graecae descriptio I, 14, 4 Před tímto chrámem [v athénském Ódeiu], kde je také Triptolemova socha, je bronzový býk jakoby vedený k oběti, a je tu zobrazen sedící Epimenidés z Knóssu. Ten se prý kdysi odebral na venkov, vešel do jeskyně a usnul tam. Spánek ho neopustil dříve, dokud spícímu neuplynul čtyřicátý rok. Později pak skládal verše a [rituálně] očišťoval města, mimo jiné i Athény. A 8 /2 = Serv. Georg. 1,19 A 8 /3 = Hésychios, Lexicon Papyrus Oxy. 26.2442; fr. 29, 5f. (ed. H. J. Mette)

Zpátky k mythografům
Zpátky na Předsokratiky
Zpátky na domovskou stránku fysis.cz