fr. 12 West

    Moře je zmítáno větry; když je však nic

      nemá k pohybu, je nejklidnější ze všeho.

fr. 14 West

    Člověka blaženého svět nechová: všichni jsou bídní,

      celý ten smrtelný houf patřící v sluneční tvář.

fr. 15 West

    Vždyť mnozí špatní bohatnou, dobří však žijí chudě,

      my ale nevyměníme

    zdatnost za bohatství, neboť zdatnost je stálá vždy,

      peníze však má jednou ten člověk, jindy onen.

fr. 16 West

    Nanejvýš obtížné je poznat nezjevnou vědění míru,

      která jediná přec hranice všeho drží.

fr. 17 West

    Mysl nesmrtelných je lidem zcela nezjevná.

fr. 23 West

    Šťasten, kdo milé má chlapce a jednokopytné koně,

      psy k lovu i druha, který v cizině hostí jej rád.

fr. 26 West

    Díla Kyperské bohyně a Dionýsa jsou mi teď milá,

      také i Mús, jež mužům dodávají dobrou mysl.

fr. 27 West = 19 D.

    Když ještě chlapec je malý a dětský, již ohrada zubů

      vzniká a vyrůstá pak v průběhu sedmi mu let.

    Jestliže dalších sedmi dá bůh mu zas dosáhnout roků,

      rašící jinošský věk najevo znaky své dá.

    Ve třetím období údy dál mohutní a jeho kůže

      postupně ztrácí svůj pel, na bradě chmýří se vous.

    Ve čtvrtém sedmiletí má každý zas největší sílu,

      což je zdatnosti znak, kterým se honosí muž.

    Páté je období, v kterém muž na sňatek myslit již musí,

      toužit též, aby se narodil syn pro příští čas.

    V šestém je mužova mysl pak hotova ve všem a nechce

      vykonat tak jako dřív kdejaký bláznivý čin.

    V sedmém sedmiletí má nejlepší mysl i jazyk,

      stejně tak v osmém; to je celkově čtrnácte let.

    V devátém ještě má sílu, však liknavější již bývá,

      jde-li o významnou věc, jak jeho jazyk, tak um.

    Jesliže desáté někdo pak skončí a naplní míru,

      není to předčasný věk, stihne-li smrti jej los.
 

(Viz Alkmaión A 15; Hippón A 16.)