Posudek vedoucího diplomové práce:

Jan Tejkal:

Dvojí apeiron (Existenciální mapa světa)

Práce poukazuje na apeiratické horizonty tradiční „existenciální mapy světa", která má v souladu s Guardiniho tezí „stálou platnost". Výklad vybraných pasáží předsokratiků má ukázat hlubší předpoklady oné tradiční mapy lidského prožívání světa. Problémy práce (v pozitivním i negativním smyslu, tedy přínos i nedostatky) lze rozlčlenit do tří okruhů:

1. Sázka na Guardiniho tezi a Pieperovo pojetí filosofie (toto obojí autor práce jasně deklaruje), dále pak na Patočkovo a moje pochopení předsokratiků.

Toto orientující rozhodnutí je vykonáno vědomě. Není výsledkem naivní samozřejmosti takového vidění. Přesto by si zasloužilo konfrontaci s jinými pohledy, neboť i myšlení orientované náboženským zakořeněním může diskutovat filosofické předpoklady a důsledky svých kroků, a to jak uvnitř koncepcí, které vyrostly na půdě téhož náboženství, tak i s koncepty, které vyrostly mimo ně, jak to ostatně autor práce u příležitosti výkladu řeckých myslitelů také činí. Osobně nepovažuji ptolemaiovský model za charakteristickou podobu prožitkové mapy světa – předpokládám, že je s ní u Guardiniho spojen pouze jedním atributem, totiž geocentrickým popisem. Jinak jde o striktně geometrický model, jehož převratné náboženské souvislosti pro pozdnáí antiku (a středověk) ukázal nařp. Dodds.

2. Výklad předsokratiků, zejména Anaximandra, Hérakleita a Anaxygory předestírá spojitost interpretace Patočkovy a mé vlastní.

V tom je zčásti vlastní práce autora, zčásti ozvěna mého dřívějšího názoru na tuto problematiku. Potíž je v tom, že z jazykových důvodů nebylo možné pracovat s originály iónských textů, takže nebylo možné otevřít kritickou diskusi s Patočkovým nebo mým výkladem na úrovni textu.

3. Práce je dost jednostranně přeurčena hledisky Guardiniho a Piepera – a míněním, že Patočkovo (i Rádlovo) a moje pojetí jsou s tím vždy spojitelné. Převahu citací mých výkladů bych nepovažoval za nedostatek, kdyby měly (aspoň někdy) charakter kritický nebo komparační. Z časových důvodů nebolo možno řádněji využít spolehlivých a moderních Kahnových interpretací (anaximandros a Hérakleitos) – máme totiž pouze 2 exempláře pro celký počet studentů. Přínosnou sekundární literaturu k Anaxagorovi (ba ani kritickou edici, která by byla spolehlivější než Dielsovo všeobecné vydání) se mi nepodařilo najít. Přesto mi chybí nějaká výkladová konfrontace, ať už s jinými interpretacemi předsokratiků nebo s jiným pojetím filosofie.

Konstatuji, že práce splňuje nároky kladené na magisterskou úroveň a proto ji doporučuji k přijetí. S ohledem k mé roli vedoucího práce i člověka odpovědného za některé nedůslednosti mých vlastních starších výkladů, navrhuji ze své strany, aby práce byla hodnocena stupněm v e l m i d o b ř e .

V Praze, dne 16. ledna 2000.

Zdeněk Kratochvíl

Zpátky na moji práci na FF UK

Zpátky na úvodní stránku fysis.cz